Leden 2014

Jannetin Příběh 1.díl Návrat

31. ledna 2014 v 13:22 | Lady Blue |  Románky
Nové story na pokračování. Už jsem si ho dlooouuuhou dobu připravovala, ale jeho 1.díl vyjde na světlo až teď. Moc se těším na vaše reakce =)

Příběh vypráví o dívence Jannet (čti Žanet), které umřela při autonehodě matka. Přestěhovala se za otcem do Itálie, ale následně se zase vrátila do rodného Londýna, kde se stane něco, co ovlivní celý její život.

Příběh je vlastně ze života, ale je to i takový fantasy románek. Mám pro vás už i předpřipravené další díly, takže se máte na co těšit =)

Jannet's Story

Návrat
"Konečně doma" oddychle si Jannet a odložila kufr a tašku na gauč. Zadívala se do prázdné místnosti,kde už 2 roky nebyla. Gauč na kterém s mámou sedávaly a televize kde vždy běžel nějaký půjčený film. Jannet se rozbrečela. Stýskalo se jí po mámě. Když před dvěma roky oslavila své 14 narozeniny,máma byla ještě s nimi. Potom se to ale stalo. Velká autonehoda a dva mrtvé. Její máma Margareth Tominsová a její kolega John Glaurgery. Jannet to hodně vzalo. Jejího otce Stephana Tominsna taky,i když už byl rozvedený. Vzal si dceru k sobě. Do Itálie. Měl malý domek blízko pláže se svojí přítelkyní Glórií. Prý aby přišla na nové myšlenky. To se prvních dva měsíce moc nedařilo,ale potom Jannet nastoupila v Itálii do školy. Našla si tam dvě kamarádky. Nebo spíše ony si našly ji. Michaele a Kristine. Nebo jen Mimi a Kiki. Jedna nerozlučná dvojka. Hned 1. den po Jannet pokukovaly a odvážně proti ní o přestávce přišli "Ahoj. Jelikož si tu nová,tak tě uvedu do našeho programu. Já jsem Kristine,ale nesnáším když mi někdo říká Kris,protože to zní jako krysa a to já rozhodně nejsem. A toto je moje nej kámoška Michaele. Mimi. Nebo taky Mik,ale Mimi je podle mě lepší protože...." bylo to spoustu slov,a bylo by víc kdyby optimistická Mimi nezasáhla "Tak to už stačí. Pověděla jsi dost. Takže. V tom shluku ti to mohlo asi ujít. Já jsem Mimi a to je Kiki. Dvě nej kámošky. Dávej pozor na učitele francouzštiny. Je strášně sladkej ale přísnej.A.....bav se. Já si musím s Kiki něco vyříkat" dořekla chytře Mimi a chytla Kiki za rukáv a trhla s ní pryč. "Au. Kam mě to táhneš. Mám nový tričko!" Uplynuly dva roky a Jannet už dávno ví co si Mimi a Kiki v tu chvíli povídaly. Střádaly plán,jak se s Jann seznámit. To už je ale pryč. Jann se rozhodle vrátit do rodné Anglie,tam kde žila celý svůj život se svoji matkou. A Mimi s Kiki tam musela nechat. Číslo na ně má,e-mail taky a facebook,skype i twitter je u kámošek samozřejmostí.Když se tak rozhlížela po prázdném pokoji. Uvědomila si že udělala chybu. Neměla se sem vracet. Měla zůstat s tátou a s holkama,ale na to už bylo pozdě. Vzala mobil. Když myslela na Mimi s Kiki,vzpomněla si i na svoji Londýnskou kamarádku. Na Eleanor. Kamarádili spolu už od školky a byly naprosto nerozlučné a nejlepší kámošky na světě. Úplně na ni v Itálii zapomněla. Ani jednou se neozvala. Bála se že s ní Eleanor už nebude chtít nikdy v životě promluvit. Ale asi se mýlila. "No né. Jann. Jsi to fakt ty? Celých sto let ses mi neozvala holka. Kdes byla cos dělala. Jsi v pořádku? A jak to zvládáš?" křičela radostí do telefonu Eleanor. "Ahoj El. Jó jsem to já. Bylo to jen dva roky,ale chápu že ti to jako sto let připadalo. Mě taky." Teď ale lhala. A uvědomila si t. Vždyť na El ani jednou nepomyslela. Měla plnou hlavu mámy a Kiki a Mimi. Na její milovanou kámošku El v její hlavě už prostě nezbyl čas. "Proč ses mi neozvala. " "Já..." chtěla vysvětlovat Jannet ale už ji Eleanor zase zarazila "Ne. Počkej počkej. Dáme si sraz za hodinu v kavárně Monkey. Ta v centru Londýna víš? A všechno mi povyprávíš. OK?" "Dobře. Tak za hoďku u Monkey" řekla sklesle Jann a položila telefon. Vybalila nějaké věci co byly přijatelné do kavárny když v tu jí mobil opět zazvonil. Byla to Mimi. "Ahoj Jann. Tak jak jsi doletěla. V poho? Tvůj táta měl o tebe strach a tak jsem mu řekla že ti zavolám a řeknu jak jsi dopadla. Nebo spíš přistála." Usmála se Mimi "Jsem v pohodě.Akorát mi to tu strašně připomíná mámu." "Aha. To chápu. Na to je nejlepší sejít se se straými přáteli. Máš tam nějakou kamarádku nebo kamaráda ne?" odborně žvanila Mimi. "Ano. Přesně to jsem udělala. Eleanor se se mnou za hodinu domluvila do kavárny." V tom se ozvala Kiki. Zřejmě byli u telefonu obě. Jak jinak. "Jů. Londýnský kavárny. Tam tak někdy zajít." "Spíš zaletět." Dodala svoji chytrou větu Mimi. "Do jaký kavárny chodíte?" Ptala se opět zvědavá Kiki "Jak kdy. Dneska je v plánu Monkey v centru Londýna. Hele. Abych to stihla. Musím končit. Zavolám vám večer. OK" "OK. Tak BayBay" Rozloučili se Kiki a Mimi a bylo po telefonátu. Jannet na sebe hodila podzimní kabátek,vzala kabelku,do ní hodila líčení,mobil,peněženku a klíče. Zabouchla a vyrazila. Chytla taxík až o ulici dál,ale stejně to do kavárny stihla skvěle. Oknem do kavárny už uviděla Eleanor jak sedí a netrpělivě srká kávu ze šálku. Zrychlila krok. Otevřela těžké dveře kavárny. Najednou si ale v tom k Eleanor přiskočila nějaká bruneta v obrovských podpatcích a strašným make-upem. "Ahojky Eleanor. Copak tu děláš? Sama v kavárně? To se ti nepodobá. Zkažené rande nebo co?" Eleanor zdvihla hlavu. Jakoby čekala někoho jiného což byla pravda jí odpověděla. "Ahoj Rebeko.Čekám tu na jednu dlouho ztracenou kamarádku." Rebeka se zatvářila jakoby usilovně přemýšlela "Jejda. Není to ta hnědovláska cos mi o ní v jednom kuse povídala? Ta co ji zemřela máma a co ti nedala ani vědět a jen tak se vypařila? Tomu ty říkáš kamarádka? Já osobně tomu říkám mrcha" "Rebeko. Takhle o ní nemluv" bránila Jann Eleanor "Ale vždyť říkám pravdu. Kolikrát se ti za ty dva roky ozvala. Tam kde byla si za tebe našla jiné kamarádky" "Sice se mi ani jednou neozvala,ale já to chápu. Ztratila mámu a bylo to pro ni určitě strašné. A ona by si za mě náhradu najít nedokázala. Strašně by jí to žralo a ona by to nevydržela. Já ji znám!" odpověděla už trochu naštvaně Eleanor a doslova do sebe kopla zbytek kávy. Jannet dveře zase přivřela. Začalo pršet. Jann si uvědomila,jak hrozně Eleanor ublížila. A dokonce si za ni našla v Itálii náhradu. Nebo spíš dvě náhrady. Cítila se hrozně. Rozbrečela se. Najednou ale vyšla z kavárny Eleanor. "Jannet! Už jsem tě chtěla jít nahánět. Kde proboha...a proč brečíš?" "Eleanor....já...jsem mrcha...obrovská mrcha. Přesně tak jak to říkala ta tvoje bruneta Rebeka! Ani jednou jsem se ti neozvala a navíc jsem si v Itálii našla i jiné kamarádky...a..." Jannet opět propadla usedavému pláči. "Jannet nebreč. Já...přiznám se že jsem si tady taky za tebe našla náhradu. Tady Rebeku a Stefany. Tu znáš ne? Byla taky na CocaCola festu.Pojď. Přestaň brečet a dáme si něco dobrého. Popovídáme si o tom. Jannett přikývla. Po půl hodině už měli ve všem jasno. "Takže ty jsi v Itálii i nastoupila do školy? Jak jsi to zvládala s mluvou?" divila se Eleanor "Italština je docela podobná. Stačilo se naučit pár nových slovíček a výslovnost,ale jinak to šlo." "Když teď tak mluvíme o škole. Nastoupíš opět tady v Londýně?" zeptala se Eleanor "Jak bych nemohla. Vždyť jsme kamarádky. Pořád. I když jsme spolu 2 roky nebyly,pořád máme takové to kamarádské pouto ne?" "Ano. To je super,protože máme pár nových žáků. Je to docela dost vtipný. Nejdřív k nám nastoupil jeden sexy blonďák. Všechny jsme se do něj zabouchli,ale potom o měsíc později nastoupila i nová,podle kluků,sexy bloncka. Všichni kluci ji balili,ale ona s sčuchla s tim novým klukem a bylo po nových láskách." Obě dvě vybuchli smíchy. Jannet se zasnila. Už zase spolu. A koneckonců,Mimi a Kiki můžou kdykoliv přijet nebo ona může za nimi. Stejně ji bude chtít táta zase vidět. Začiná nová Jannet.

Tisíckrát nic a jednou.........

30. ledna 2014 v 18:37 | Lady Blue |  Ze života

TISÍCKRÁT NIC A JEDNOU...


Nové napínavé story..


Alexandra byla nádherná štíhlá dívka s dlouhými blond vlasy. Chodila na základku do osmičky. Učila se celkem dobře. Vlastně...až moc dobře. Místo toho aby si o přestávce povídala s ostatními nebo byla na chodbě si otevřela učebnici a četla. Všichni se od ní drželi dál a pomlouvali ji. "Šprtko, brejloune.............". Na tohle si Alexa už dávno zvykla. Pod velkými brýlemi s černým okrajem se sice skrývali nádherné modré oči, ale byly pořád skloněné do knížky. V podstatě neměla kamarádky ani kamarády. Mluvila jen se svými rodiči a se svou jedinou sestrou Karolínou. Ta jí její dny velmi usnadňovala. Byla sice mladší, ale rozumná. Po škole šly společně domů a povídaly si o denních příhodách. A tak to taky chodilo den co den, týden co týden a měsíc co měsíc. Jedno ráno se Alexa probudila. Koukla ven z okna a viděla partu kluků z jejich třídy jak se perou a šíleně řvou. Uvědomila si, že opět začíná ten nudný den, kdy přijde do třídy a všichni najednou zmlknou a kouknou se na ni jak na vraha. Že už zase začíná ten den, kdy jí učitelé budou nadržovat, protože je chytrá a spolužáci se za to opět shromáždí na chodbě a nahlas ji pomlouvat. "Už ne!" vykřikla najednou Alexa a práskla rukou o parapet. To vyvolalo ovšem velký rozruch. Alexa se ještě nikdy nenaštvala a nikdy nepromluvila tak nahlas jako teď. Karolína se na ni tázavě a celkem vylekaně podívala. "Jsi v pořádku Alex?" zeptala se opatrně. Alexa se nadechla jakoby chtěla na sestru zařvat, ale nakonec spolkla slovo a zabouchla za sebou dveře. Nechela Karolínu jen tak stát v pokoji a koukat jak vyoraná myš. Alexa se zamkla do koupelny a ukápla ji slza. "Už ne..." zopakovala už tišeji a klidněji. Sundala ze sebe obrovské brýle. Místo nich si dala čočky. Rozpustila si vlasy a dala si řasenku. Oblékla si trendy oblečení a místo svého obrovského baťohu si vzala černou tašku přes rameno. Zrovna chtěla vykročit z domu, když v tu se střetla s Karolínou. "Kájo...." zakoktala se. Každý den chodila s ní....teď ale nemohla přece vypadat jak šprt, kterýho do školy vodí mladší sestřička. "Alex.....vypadáš....jinak." změřili si Karolína Alexu pohledem a mračila se. Alexa to ovšem vzala statečně "Líbím se Ti? Tohle je nová móda." Karolína se uchechtla. "Ty se zajímáš o módu? Od kdy?" Alexa nevěděla co říct. Nakonec se zamračila, vzala klíčky a zabouchla vchodové dveře. Tím překonala velké napětí a utíkala do školy. Cestou si ještě šíleně zašpinila boty, aby ve škole udělala nepořádek. Podívala se na hodinky a viděla že je za pět osm a ona ještě nesedí v lavici. Nejdříve se šíleně lekla, ale poté se uklidnila. "Nové Alex by to přece bylo jedno, ne?" řekla si pro sebe a v klidu vykročila ke škole. Když přišla do třídy, bylo už 5 minut po zvonění. Ani nezklapala a rozevřela dveře. "Dobrej" řekla otráveným a drsným hlasem. Zabouchla za sebou a všechno bláto co měla na botách roznesla po třídě. Všichni na ni koukali tak....vyjeveně. Paní učitelka tomu nechtěla věřit. "Kdo z vás tak šíleně Alexu zmrzačil?!" všichni zakroutili hlavami a Alexa se začala šíleně smát. "Panebože účo, sem přišla pozdě no!" Odpověděla se smíchem v očích Alexa a sedla si do své lavice. Kluci se začali šíleně smát. Alex cítila obdiv. Nesmáli se tomu že je šprtka, smáli se tomu jak skvěle to nandala učitelce. Bylo to skvělé. Alexa se tak začala chovat čím dál hůř. Dokonce se s ní už ostatní bavili a dokonce se líbila klukům. Nejvíc se k ní ale vinul Erik. Černovlasej drsňák a největší lump na škole. A to se Alexe líbilo. Erik jí učil jak být šíleně zlá a nevyzpitatelná. Došlo to až k tomu že se Alexa rozhodla udělat něco, čím by se absolutně zapsala do Erikovi paměti, co by nenapadlo ani jeho! Doma měli pár petard ze silvestra. Nakopírovala se přesně 100x100 papíru na kterých bylo napsáno "zavřete školu nebo budete mít tohle v kabinetě" a přibalilo do toho obrázek obrovské petardy. Rozeslala to všem učitelům na škole. Samozřejmě že rozruch byl. A velký. Hledal se pachatel jak nejvíce bylo možné. Ale Alexu nikdo nepodezříval. Zato Erik měl několik výslechů od ředitele a od třídní. "Ty jo. By mě zajímalo kdo učitelům posílá dopisy když né já" řekl Erik a škrábal se na hlavě. Alexa poznala že teď zazáří. "Já" řekla prostě a usmála se. "Hahaha. Vtipný Alex, ale moc dobře si vzpomínám na ta léta když si i o přestávce čuměla do učebnice a četla si pořád dokolo zadání úkolu. "To je mé staré já! A jestli mi nevěříš tak čum!" řekla naštvaně Alexa a vytáhla ze skříňky obrovskou petardu. Erik vytřeštil oči. "No to mě....to je ta petarda, která se má hodit učitelům do kabinetu?" Alexa kývla hlavou. "Dej to sem! Ještě to někdo zmerčí!" okřikla ho a schovala petardu zpět do skříňky. Dopisy chodily učitelům už přes týden a Alexa byla nad míru spokojená že se jí její žertík náramě daří. To ale nevěděla že se chystá zkáza. Bylo úterý a chystala se schůze učitelů. Pan Debrunner přišešl z ohromující zprávou. "Drazí kolegové a kolegyně, došel jsem k zajímavému řešení. Jak víte, všem nám chodí už týdny dopisy ať zavřeme školu. Byl jsem se svoji matkou na poště, kde pracuje i můj kamarád Karel. Byl tak hodný a zjistil mi, že dopisy chodí od jisté žákyně naší školy." Všichni učitelé se lekli. Pane Debrunner se usmál a pokračoval. " A....ještě zajímavější je.....že ta žákyně je...je z osmé bé....no" Třídní třídy 8.B. paní Kovorová se ulekla. "To bude Dajána! Ta někdy lajdačí" "Tiše kolegyně, ať nám to Vláďa dopoví, povídej Vláďo" řekl pan Barousek a pokynul panu Debrunnerovi rukou. "Děkuji Zbyňku. No...je to jistá Alexa Kopková"
Jakmile zaznělo Alexiino jméno, paní učitelka Kovorová omdlela.
Zítřejší den to už věděli všichni. Alexa z toho ale zrovna moc nadšená nebyla. Muselo přestoupit na jinou školu. Což pro ni znamenalo začít znovu se starým životem. Se šprtkou Alexandrou........

Story

30. ledna 2014 v 17:01 | Lady Blue |  Story
STORY

Příběhy můžou mít mnoho témat =)
Vyberte si na jaké máte zrovna chuť.



Věci, lidé, ale i zvířata deno denně zažívají všelijaká dobrodružství. Proč to teda nedát do příběhu? Příběhy ze života =)
Chmurná nálada? Vtipné příběhy, které potěší i bohatým obsahem obrázků =)
Ach ta láska =) Je to tak povznášející pocit....

Upíři, vlkodlaci, víly, nimfy a mnoho dalších tajemných mystery postav. Jen láká si o nich číst.
Když zrovna nepřeje musa, stačí si vymyslet něco co už má pevný základ =)
Fanoušci jedéééééém!!!
Aneb nezařazené story či smíšeniny =)


Na všechno se stahují atorská práva!!!



BlueStory

30. ledna 2014 v 15:11 | Lady Blue
Vítejte na BlueStory =)
Jednou ze stránkách ColorStory.